Lilie a Bílá růže - Velké následky přetěžké volby

Ginny ho opět pevně připoutala, tentokrát vleže na zádech na masivní dřevěný stůl. Chvíli ho hladila, pohrávala si s jeho tělem, občas ho polechtala. Ta otázka mu ale doslova čišela z očí: Co teď? Ginny vytáhla hůlku a flakónek. „Jestli si myslíš, že tě budu dál týrat, tak na to zapomeň. Při pohledu na krev se mi nedělá dobře a ty už jsi pomalu samý šrám a modřina. Mám mnohem lepší nápad, jak tě potrápit, aniž bych prolila byť i jen kapku tvé krve. Víš, co je to myslánka?“ zeptala se, když koncem hůlky oddělila od svého spánku bílý pramének a stáhnula ho do flakónku. Draco na ni vyvalil oči a pootevřel ústa; tvářil se teď skutečně vyděšeně. Ginny se ale jen nahořkle pousmála. „Myslím, že půjdu poslat sovu. Harry po mně chtěl, abych ho pravidelně informovala o tom, jak se tady budu mít.“ Draco rázem zbledl na ten nejsvětlejší odstín bílé, i čistý křídový papír by teď vedle něj vypadal zašle a zažloutle. „To ne! To neuděláš! Nepošleš Potterovi tuhle vzpomínku, že ne?“ Znělo to celé spíš jako úpěnlivá prosba než jako příkaz, navíc ke konci se Dracovi zlomil hlas. „To ne! Cokoliv se stane, má zůstat jen mezi námi! Prosím!“ „Vida, princi. Už prosíš. Ale na mém rozhodnutí nic nezměníš; jdu Harrymu poslat sovu. A za toho Pottera máš u mě vroubek, až se vrátím.“ Odešla, zabouchla za sebou dveře a nechala Draca jeho myšlenkám.
Draco měl pocit, že když ležel spoutaný v koutě a přemýšlel o smrti, bylo mu možná líp. Představa, že ten zatracený šmejd Potter uvidí všechno, co se tu dnes večer odehrálo, ho děsila víc, než vidina vlastního konce. Potter se bude výtečně bavit a pak to určitě ukáže a rozhlásí všem svým kamarádům. Čímž pádem Draco v Bradavicích skončil, po takovémhle faux-pas se ve škole už rozhodně nebude moci ukázat. Zatraceně! V Dracovi se mlely pocity a žádný z nich ne a ne převládnout. Vztek zápolil se strachem, stud s marností, bolest a zklamání se závistí. Ano, záviděl Potterovi! Záviděl mu, že má věrné přátele. Že ho Ginny milovala dřív, než se zamilovala do mě. Že dokáže být tak odporně čestný a zarputilý i když proti němu zrovna stojí půl kouzelnického světa. Byl to vlastně jediný důvod, proč Harryho neměl rád. Záviděl mu od prvního okamžiku, kdy se potkali, nebo vlastně možná ještě dřív, a jejich první setkání dopadlo tak nešťastně. Navíc, přátelství s Harrym Potterem by prostě nezapadalo do jeho předpokládané image chladnokrevného zmijozelského prince, který nenávidí mudly a všechny, kdo se jich zastávají. A postavit se vlastnímu otci? Draco nebyl hlupák. Viděl už Luciuse sesílat kletbu Cruciatus a rozhodně nehodlal něco podobného zakusit na vlastní kůži. Ani omylem.
Krutost jeho otce ho teď však trápila ze všeho nejméně. Už za několik hodin bude Potter vědět, co se tu dnes v noci odehrálo. Bylo to tak ponižující! Ale hlavně to byla zrada. Draco byl opravdu schopný přistoupit téměř na cokoliv, ale mělo to zůstat mezi nimi. Tohle ho opravdu hluboce ranilo. Uvažoval o tom, jestli se v Ginny přeci jen nezmýlil. Na druhou stranu, po tom všem, co jí provedl… Už zase se v jeho nitru bily jeho ego a jeho svědomí. Proud jeho ponurých myšlenek přerušila svým příchodem Ginny.
„To bys nevěřil, ale Harry mi psal, že už je u nás doma, v Doupěti. Prý se mu tak trochu stýská. Hádám, že jim sice jen chybím do počtu ve famfrpálovém týmu, ale i tak je to od něj milý. A Hermiona mě prosí, abych se doma ukázala co nejdřív, prý už to tam bez opory někoho rozumného s těmi dvěma blázny nemůže vydržet. Co bys řekl na to, kdybychom se tam zajeli podívat? Myslím, že by se ti u nás mohlo líbit. Bude tam spousta legrace. Tady mi je s tebou sice krásně, ale vaše sídlo je na můj vkus trošku moc… ponuré. A chladné. Myslím, že zítra vyrazím. A co ty, pojedeš se mnou?“
„Jak můžu jet s tebou, po tom cos… Moment!“ Dracovou myslí se mihnul záblesk poznání. „Ty jsi tu vzpomínku neposlala, že ne? Byl to jen další způsob, jak mě vyděsit, jako když jsi mě nechala spoutaného myslet si, že mě necháš umřít, že ano?“
„Tak to ti, Dráčku, nepovím. Buď ti na mně záleží natolik, že to budeš riskovat a půjdeš se mnou, a nebo to nemá cenu. Pro tuto chvíli toho ale bylo dost. Myslím, že je čas jít spát.“ Několika pohyby hůlkou ho odpoutala, podala mu oblečení a pak spolu odešli do Dracova pokoje. Draco ale ještě dlouho nemohl usnout. Ještě mnohem víc, než rány biče ho pálily myšlenky na zítřek a rozhodnutí, které musí učinit. Má riskovat, že se ztrapní před Potterem a celou Weasleyovic rodinou, a nebo riskovat, že ztratí Ginny? Tahle rovnice rozhodně neměla snadné řešení… Draco ale věděl, že nejhorší, co by mohl udělat by bylo nerozhodnout se. Neudělat nic by znamenalo ztratit poslední zbytky hrdosti, přijít o veškerou čest. A tak se rozhodnul.
Kdyby tušil, jak dalekosáhlé důsledky tohle jediné rozhodnutí bude mít, asi by té noci skutečně ani nezamhouřil oka. Kdyby tušil, co všechno může změnit jediná věta a jak moc, možná by jí tehdy ani nedokázal vyslovit. Možná by jí musel zakřičet a pak se něčeho přidržet, aby se mu nepodlomily kolena. Protože následující ráno nabral život Draca Malfoye úplně nový kurz.

…

Jednoho pozdního deštivého večera v září téhož roku spolu Harry a Draco seděli nad máslovým ležákem u Tří košťat. Harry k pivu přiobjednal ještě ohnivou whisky a omluvně při tom na Draca mrknul. „Nemysli si, že se tě pokouším opít, Malfoyi,“ pronesl a pozdvihnul sklenku na pozdrav. Ale myslím si, že o tom, o čem hodláme mluvit by se mi mnohem líp mluvilo, kdybych ti mohl říkat Draco. Co ty na to? Potykáme?“ Harry sice mluvil veselým tónem, přesto bylo vidět, že tuhle nabídku myslí vážně a že si není úplně jistý odpovědí. „Tak jo, Harry. Na tykání!“ Přiťukli si a mocně si nahnuli dryáku, kterým byl tento podnik proslulý. Draco mávnul na madam Rosmertu: „Ještě dvě, prosím!“ Pak se podíval Harrymu do očí. „Myslím, že když už připíjíme, měli bychom připít i na ně, ne?“ „Sakra, to jo! To teda zatraceně jo,“ zasmál se Harry a o chvilku později se už oba otřásali smíchem. Nebyl tu nikdo z jejich spolužáků, naštěstí, protože vidět tyhle dva jak si vesele povídají a přátelsky se spolu smějí by většině lidí z Bradavic zřejmě přivodilo smrtelný šok. Harry se bodře usmál a pokýval jakoby nevěřícně hlavou. „Když si uvědomím, že jsem si vážně myslel, že jsi chladná, bezcitná zrůda pracující pro Voldemorta, musím se smát.“ Draco naoko zvážněl.
„Když si uvědomím, že jsem na jeho straně už skoro byl, a že jsem tě toužil zabít, tak mi moc do smíchu není, ty vole!“ Harry mávnul rukou, jako by odháněl obtížný hmyz. „Minulost… každý přece má své temné stránky. Myslím, že my dva si o tom nemusíme vyprávět, he?“ Tentokrát se zasmál Draco a když zdvihal druhou sklenici ohnivé whisky, prohodil: „Nemusíme si o tom vyprávět, to je fakt. Ale není to tak dávno a ani by mě nenapadlo, že dokonalý Harry Potter…“ nechal větu vyznít do ztracena s ironickým úšklebkem. „Ale nebýt holek, tak tu teďka nesedíme. Takže na Ginny!“ „A na Hermionu!“ Přiťukli si a obrátili do sebe druhého panáka.
Mezitím v Bradavicích dívky, na které právě bylo připíjeno, neklidně pobíhaly po chodbách. Střetly se, přesně podle dohody, v dolní části schodiště kousek od velké haly. „Tak co, Ginny?“ „Nic. Ani Draca, ani Harryho. Jakoby se propadli do země. Snad si ti dva blázni něco neudělají!“ „Já nevím. V létě to už začínalo vypadat, že budou v pohodě, ale od toho rozhovoru tuhle se na sebe pořád jen mračili a vůbec se nebavili. Harry o Dracovi úplně přestal mluvit. Jako by byl vzduch – z ničeho nic!“ „Draco mi to odmítal vysvětlit. Téma „Potter“ patřilo v minulých dnech mezi tabu. Ti dva jsou tak nepřestavitelně paličatí, že jsou schopní jeden druhého zabít, když na to přijde. Hermi! Co budeme dělat?“ Zeptala se pobledlá Ginny.
„Bejt váma, tak jdu spát,“ ozval se za nimi nevzrušený hlas jejího staršího bratra. Obě dívky nadskočily překvapením a pak se na něj sesypaly. „Co ty o tom víš?“
„Úplný houbeles, samozřejmě. Jen to, že už přes hodinu pobíháte po hradě zbytečně. Harry vypadnul hned po večeři a vzhledem k tomu, že si s sebou bral Pobertův plánek a neviditelný plášť, tak pokud nechce, abyste ho našli, tak ho prostě nenajdete, pokud teda vůbec je někde ve škole. A co se Malfoye týče, mohl prostě jen zalýzt do toho smrdutýho zmijozelskýho podzemí, kam za ním naštěstí nemůžeš,“ vrhnul na Ginny lehce nevrlý pohled. Z toho, že jeho sestra chodila s Malfoyem ještě pořád neměl tak docela dobrý pocit, i přesto, že v Dracově přítomnosti dokázal strávit většinu léta a i když by to samozřejmě v životě nepřiznal, byli teď něco jako kamarádi. Holky se na něj už už chtěly sesypat jako vosy, ale to už se otáčel zády a odcházel s poznámkou; „Harry se hodlá vrátit hodně pozdě. Mám prý klidně jít spát. Spoléhám na to, že má dost rozumu. Možná bys mu měla taky trošku důvěřovat, Hermi. Je to tvůj kluk, ne?“ Dokonale uzemněná Hermiona zaváhala s odpovědí dost dlouho na to, aby se stihl vytratit a tak jim nakonec nezbylo nic jiného, než dát na jeho radu a se společným spíláním na klukovskou potřeštěnost jít spát.
Ron si za rohem mohl zajásat – instrukce splnil do puntíku. Při představě, že Harryho a Draca kryje před jejich partnerkami sice cítil podivnou směsici pocitů – včetně závisti, ale vzhledem k tomu, co Harry naznačoval o plánovaném tématu rozhovoru by to beztak nebylo nic, co by ho kdovíjak bralo.